„Otec-zakladatel“ František Drahoňovský (1925-2022)

„Usiluj, dokud času zbývá. Přítomnost je kolébka budoucnosti.“ Toto je nápis, který nalezneme na soše významného českého buditele P. Antonína Marka v obci Libuň v srdci Českého ráje. Kolem této sochy chodíval malý František Drahoňovský ze svého rodiště v nedalekých Jivanech do libuňské obecné školy. Výše uvedený citát se již v útlém mládí zapsal do Františkova srdce. A jak později přiznal, hluboce jej zasáhl. Měl jej po celý život na paměti. Jeho naplňování se projevovalo obdivuhodnou činorodostí, jíž se snažil zasévat dobré zrno, které právě v době příští přinese mnohonásobný užitek.

Na prahu dospělosti v sobě rozpoznal touhu stát se kantorem. V jeho případě však učitelování nebylo prostředkem k obživě, ale životním posláním, kterého si nesmírně vážil a na které byl při své vrozené skromnosti v tom nejlepším slova smyslu hrdý. Na jeho přístupu ke svému povolání se plně „Když můžeš někomu pomoci, učiň to s největší radostí“. František se v následném učitelování nespokojil s přebíráním již hotových metodik, ale přizpůsoboval používané formy na míru svým dětem. Tak mohla vzniknout i jeho gramatická čítanka. Zodpovědnost za jemu svěřené děti vnímal nesmírně vážně a byl si vědom, jak může správně vedená práce pedagoga pomoci vychovat mladé lidi s mravně pevným charakterem. Proto, když bylo třeba , dovedl být i přísný, ale vždy jen tehdy, pokud byl přesvědčený, že je to ve prospěch svých svěřenců.

Je obdivuhodné, jak hluboce dokázal zapustit kořeny v Červeném Kostelci, kam se přestěhoval z Českého ráje. Jistě to bylo i proto, že odsud pocházela jeho milovaná manželka, ale neméně důležité v tomto směru bylo jeho vnitřní nastavení, které toužilo po objevování krásy v běžných věcech každodenního života. Nikdy se netajil tím, že toto hledané a nalézané krásno je v jeho pojetí obrazem dokonalosti nebeského Otce, k němuž měl po celý život hluboký vztah. Velmi rychle tak postřehl, v jak vyjímečném koutě naší země se usadil a snažil se nadšení, které pramenilo z tohoto zjištění, zprostředkovat i dalším lidem. Stal se nositelem odkazu tradice červenokosteleckých prvorepublikových vlastivědců. A v tomto duchu stál v 70. letech minulého věku u založení vlastivědného časopisu Rodným krajem, který navazoval na meziválečné periodikum Od Kladského pomezí. Kolem Rodného kraje se záhy vytvořila skupina dalších nadšenců, kteří začali systematicky prohlubovat svoji aktivitou kolektivní paměť obyvatel našeho kraje. I přes nepřízeň oficiálních státních míst, která po několika letech vydávání Rodného kraje zakázaly, klíčilo Františkem dobře zaseté zrno v připravené půdě. A hned, jak to bylo v roce 1990 možné, začalo přinášet plody. Kromě dalších několika desítek vydání Rodného kraje to bylo také množství kulturních pořadů, besed, výstav, či soutěží, které by se bez Františkova neutuchajícího elánu nikdy neuskutečnily.

Bohatý život Františka Drahoňovského, který se naplnil v září 2022, ukazuje, jak moc záleží na odhodlání a motivaci každého z nás pomocí malých krůčků dělat svět kolem sebe hezčí. Je to úkol i pro nás všechny, kteří se jakýmkoliv způsobem podílíme na vydávání sborníku Rodným krajem, abychom Františkův odkaz trvale rozvíjeli. O tom, že nám z nebe fandí nemůže být pochyb.

Článek z časopisu Rodným krajem, autor Vojtěch Kábrt

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *