Při jízdě frekventovanou silnicí Jičín – Turnov si cestující u Libuně sotva stačí uvědomit, že právě projel malou vsí. A přece Čímyšl, dnes část obce Újezd pod Troskami, měla kdysi ambice stát se městečkem. První zmínka o ní pochází z roku 1371, kdy ji vlastnil Johan či Johannes de Czyemisl. Buď tento Jan nebo jeho předchůdce, jenž zde měl vladycký dvůr, Čímyšl založil. Jako městečko je uváděna v 15. a 16. století. Zřejmě se ale dále nevyvíjela, a tak po třicetileté válce poklesla na ves. Pád dále pokračoval a od poloviny 19. století je vedena jen jako část obce Újezd pod Troskami. V té době ještě měla kolem 130 obyvatel. Od té doby ale jejich počet setrvale klesal až k pouhým devíti v roce 1991. Ani současný stav kolem 20 osob ve 14 domech není nijak slavný. Příčinou stagnace Čímyšle bylo zřejmě nevhodně vybrané místo založení. Vyjma nepatrného potůčku Boučnice za obcí zde chyběl vodní zdroj, poloha v rovině neposkytovala možnost ochrany. Nevyvinulo se zde panské sídlo a nebyl postaven ani kostel.
Přestože Čímyšl vypadá jako malá vesnička, můžeme z jejího půdorysu ještě dnes vyčíst původní záměr městského založení. Zaujme pravidelný téměř čtvercový prostor o stranách kolem 75 metrů, jenž měl být náměstím. Vychází z něj pravoúhlá síť komunikací. Osu náměstí protíná hlavní silnice a z protilehlých rohů vycházejí další dvě, jež jsou na hlavní osu kolmé. Ty jsou ovšem nyní pouhými polními cestami. Čímyšl je dnes v Čechách patrně nejmenším sídlem, jež bylo původně založeno jako městečko. Přes svou nepatrnost je lokalitou velmi cennou, protože se po staletí nevyvíjela, zůstala
do současnosti její urbanistická struktura takřka totožná s původním založením. Takovouto rozlohu měla zprvu všechna naše středověká městečka. Většina z nich se zvětšila na několikanásobek, některá povýšila na město. Čímyšl je unikátním příkladem nevydařeného lokačního záměru.
Ve středu návsi za kamennou ohrádkou stojí na podstavci nejcennější místní památka – socha sv. Jana Nepomuckého. Barokní sochu v roce 1776 vytesal sochař, jenž věrně napodobil vzorovou předloho bronzové sochy světce z Karlova mostu v Praze , odlitou dle modelu Jana Brokofa. Kromě pěti zlatých hvězdiček kolem hlavy má všechny hlavní atributy, s jakými bývá zobrazován. Dokonce v pravé ruce drží i palmovou ratolest, jež u řady jiných soch pro obtížné sochařské ztvárnění chybí. Vzápětí poté, co byla v roce 2003 opravena, ji kdosi odcizil. Několik let čněl z ohrádky osamělý podstavec, ale policii se nakonec podařilo krádež objasnit a sochu zajistit. Dnes již opět stojí na svém místě.
Použitý zdroj: kniha Opomíjená místa Českého ráje od Karla Čermáka